25th Infantry Division 3rd Platoon

Údolí A Shau
vešlo ve známost nejvíce asi díky filmu Hamburger Hill. Údolí leží podél hranice s Laosem v provincii Thua Thien, asi 50 km od města Hue. Není to žádné malé údolíčko, na délku se táhne přes 20 km, v nejužších místech měří kilometr.

Na jaře 1964 byl na jižním konci údolí A Shau postaven tábor SF s označením A-102. Úkolem vietnamských příslušníků CIDG a jejich deseti poradců z řad Zelených baretů byla ostraha hranice. 5.března 1966 se v táboře objevili dva přeběhlíci a informovali posádku, že se na tábor chystají zaútočit 2 pluky NVA (pluky 95B a 101C). O dva dny později, 7.března, přivezlo šest C-123 posilu v podobě jednotky MIKE Force, kterou tvořilo 149 Nungů a 7 Zelených baretů. Celkem bylo v táboře přes 400 mužů.

Severovietnamský útok začal 9.března ve 3:50 ráno. Po dvouhodinovém minometném ostřelování, při kterém byl zničen sklad zásob, zaútočili příslušníci NVA na jižní stranu tábora. K útoku měli dobré podmínky - vrstva mraků téměř znemožňovala leteckou podporu a tábor byl mimo dosah dělostřelectva. Dopoledne se snažily dva mariňácké vrtulníky H-34 evakuovat raněné, ale jeden byl sestřelen a havaroval v prostoru základny.

Na pomoc táboru v A Shau odstartoval před polednem z Da Nangu gunship AC-47 s volacím znakem Spooky 70, patřící 4.SOS. Jeho posádku tvořili: pilot Capt. Willard M. Collins, druhý pilot Lt. Delbert R. Peterson, navigátor Capt. Jerry L. Meek, palubní inženýr SSgt. John G. Brown, SSgt. James Turner Jr. a SSgt. Robert E. Foster, kteří obsluhovali miniguny. AC-47 normálně prováděl ostřelování z výšky asi jednoho kilometru, nad údolím A Shau ale vrstva mraků začínala ve výšce 2,5 km a končila několik desítek metrů nad vrcholky stromů. Capt. Collinsovi se podařilo dostat skrz mraky a začal ostřelovat útočníky. Bohužel, při druhém náletu střelba ze země utrhla pravý motor AC-47, vzápětí umlkl i levý motor a letoun havaroval několik kilometrů severně (? *) od tábora. Při nouzovém přistání si SSgt. Foster zlomil obě nohy. Posádka letounu Spooky 70 se připravovala odrazit případné útoky vojáků NVA. Asi čtvrt hodiny po havárii podnikli vojáci NVA první útok, při kterém byl zraněn Capt. Meek. Předsunutý návodčí v letounu O-1 přivolal na pomoc Skyraidery A-1. Poručík Peterson se s puškou M16 odplazil do porostu za ocasem havarovaného letounu, aby tak vykryl mrtvý prostor, kam posádka Spookyho nemohla střílet. Ještě před příletem Skyraiderů provedli Severovietnamci druhý útok, při kterém byli zabiti kapitán Collins a zraněný seržant Foster. V 15:20 dorazil na místo havárie vrtulník HH-43, 38.ARRS. Podařilo se mu vyzvednout 3 členy z posádky AC-47, poručíka Petersona se nepodařilo najít. Asi 20 minut po odletu vrtulníku dorazila na místo havárie i skupina Special Forces (pravděpodobně vyslaná z tábora), která našla poblíž vraku těla Capt. Collinse a SSgt. Fostera, Lt.Petersona se nepodařilo najít živého ani mrtvého. Tým objevil pouze krvavou stopu vedoucí od místa havárie.

*Podle oficiální zprávy havaroval AC-47 jižně od tábora, ale Marc L. Bornn, pilot C-123 který shodil zásoby v táboře uvádí, že letěl kolem vraku AC-47. A k táboru přilétal od severu.

Obráncům tábora docházela munice a zdravotnický materiál. Z Da Nangu proto odstartovaly dva letouny C-123 Provider, 311.ACS (Air Commando Squadron), v každém bylo 6 palet s nákladem, které měly shodit obráncům tábora. Providery pilotovali Marc L. Bornn / Ronald Trickey a Herbert M. Busby / William Davoe. Když oba C-123 dorazily nad A Shau, připojily se k ostatním letounům, které kroužily nad údolím a čekaly na změnu počasí. Z mraků se vynořil A-1E Skyraider pilotovaný Maj.Bernardem F. Fisherem od 1.ACS (byl to právě Fisher se svým wingmanem, kdo bránil posádku sestřeleného AC-47 a měl za úkol zničit vrak AC-47). Maj.Fisher ohlásil vysílačkou, že objevil díru v mracích, kterou lze sestoupit do údolí a vzápětí v této díře zmizel. Oba Providery ho následovaly (a pravděpodobně se k nim připojily i dva letouny B-57, 8.BS). Z mraků Providery vypadly v severní části údolí. Výšku vyrovnaly asi 15 metrů nad vrcholky stromů a tunelem, jehož strop tvořily mraky a stěny pak kopce údolí A Shau, směřovaly C-123 k táboru SF. Každým kilometrem blíže k táboru houstla nepřátelská palba, na letoun dokonce stříleli zeshora z okolních kopců. Piloti vedli Providery po straně údolí nad vrcholky stromů, aby v případě špatné viditelnosti měli prostor k obrátce o 180 stupňů. Nad základnou už na Severovietnamce útočily oba Skyraidery i B-57. Providery provedly tři shozy, v každém shodily na padácích dvě palety. Poslední shoz provedly i přesto, že jim ze základny radili, aby ho kvůli silné protiletadlové palbě neprováděly. Po tomto posledním shozu obdržel letoun poručíka Bornna zásah který přerušil kabely přivádějící elektřinu do kokpitu. Posádce zůstaly pouze základní přístroje. Oba Providery se ale vrátily na základnu v Da Nangu. Pro nedostatek paliva se na základnu v Pleiku vrátily i Skyraidery.

Boj o základnu pokračoval po zbytek dne i v noci. C-123 shodily nad táborem asi 400 světlic. Druhý den ráno kolem třetí hodiny spustili Severovietnamci další velký útok. Zahájili ho minometným ostřelováním, po kterém následoval pozemní útok. Vojákům NVA se podařilo prolomit obranu a začali proudit do prostoru základny. Obránci se stáhli do severní části základny. Kolem desáté hodiny požádal velitel tábora Capt.Blair o bombardování a ostřelování základny s vyjímkou její severní části.

Kolem jedenácté hodiny se nad údolím A Shau znovu objevuje Maj.Bernie Fisher, spolu s ním jeho wingman Capt.Francisko "Paco" Vasquez, oba od 1. squadrony Air Commandos. K nim se připojila čtveřice A-1E od 602.ACS - Maj.Dafford W. "Jump" Myers, Capt.Hubert King, Capt.Jon Lucas, Capt.Dennis Hague. Při prvním náletu přišel Myersův wingman Capt.King vinou protiletadlové palby o překryt kabiny a musel zamířit k nejbližšímu letišti. Při jednom z dalších náletů koupil Meyersův letoun zásah, motor Skyraideru zhasl a vyšlehly z něj plameny. Kabina se zaplnila kouřem a přes sklo kabiny pocákané olejem nebylo vidět. Na použití padáku měl Myers malou výšku, musel se tedy pokusit o nouzové přistání. Fisher ho rádiem navedl k přistávací dráze, kde Myers položil Skyraidera na břicho. Při dosednutí letounu na přistávací dráhu pokrytou ocelovými pláty vybuchla přídavná nádrž umístěná pod břichem letadla. Myersův Skyraider klouzal s ohnivým chvostem po vlhkých ocelových plátech a zastavil se až o násep za přistávací dráhou. Nezraněný Myers vyskočil z letadla a schoval se v zarostlém příkopu u dráhy. Z tábora mu na pomoc vyrazil seržant Underwood a čtyři Nungové, ale nepřátelskou palbou byli všichni Nungové zabiti a Underwood byl střelbou uvězněný v nehluboké jámě. Maj.Fisher chtěl nejdříve pro Myerse přivolat záchranný vrtulník, ale ten by přiletěl až za půl hodiny, navíc nepřátelé byli blízko a vyzvednutí Myerse by bylo pro posádku vrtulníku dost riskantní. Fisher nechtěl nechat svého přítele Myerse na zemi a protože A-1E je dvoumístný stroj (se sedadly vedle sebe)), pokusil se zachránit ho sám. Dosedl na krátkou přistávací dráhu, na konci dráhy se štěstím ubrzdil a otočil stroj a začal rolovat zpět. Přitom se rozhlížel po Myersovi. Toho uviděl mávat z příkopu. Fisher si rozeplpopruhy, myslel si totiž, že je Myers zraněný. Ten už ale startoval ke svému životnímu běhu. Doběhl k letadlu, vylezl na křídlo a Fisher ho pomohl vtáhnout po hlavě do kabiny. Se štěstím odstartoval a zamířil k Pleiku, kde na letounu napočítali devatenáct zásahů. Letoun na zemi na sebe přitáhl většinu palby a tak se mohl do tábora vrátit i seržant Underwood. Ostatní Skyraidery pokračovaly v ostřelování základny dokud jim nedošla munice. 19.ledna 1967 vyznamenal prezident L.B.Johnson Maj.Bernarda Fishera Kongresovou medailí cti (Medal of Honor), jeho Skyraider A-1E 132-649 je umístěn v muzeu USAF.

Počasí nad A Shau se stále nelepšilo a bez letecké podpory se nedal tábor udržet. V 17 hodin byl vydán rozkaz k opuštění tábora. Přistávací zóna pro evakuaci byla asi kilometr severně od tábora. Pro obránce přiletělo 16 vrtulníků CH-34 jednotky HMM-163 a 6 ozbrojených UH-1E od VMO-2. Mezi Jihovietnamci vypukla panika a začali se hnát k vrtulníkům. Nepřátelská palba sestřelila 2 vrtulníky, vyzvednout se podařilo pouze 69 Jihovietnamců a 4 příslušníky Special Forces, ostatní obránci unikli do džungle. V dalších dnech vrtulníky námořní pěchoty vyzvedly ještě skoro sto mužů. Ztraceno bylo 248 mužů, včetně pěti příslušníků Special Forces.

-------------------------------------------------------------------

Tábor A-102 už nebyl obnoven, přes Ho Či Minovu stezku začali do údolí A Shau proudit lidé i materiál a z údolí se stala důležitá logistická základna komunistů. Během TET ofenzívy v lednu 1968 odtud byl vedenútok na Hue a Da Nang. Po TET ofenzívě, přesněji po rozbití blokády Khe Sanh, se do údolí A Shau vrátily americké jednotky. První operací v údolí A Shau v roce 1968 byla operace DELAWARE / LAM SON 216. Operace byla provedena ve dnech 19.4. - 17.5. 1968. Zúčastnily se jí jednotky 1. a 3.brigády (a také 1.squadrona 9.kavalerie) 1.jízdní divize, 1.brigáda 101.výsadkové divize, od 23.pěší divize se zúčastnila 196.pěší brigáda a jednotky 1.divize ARVN. Operace proběhla podél severní části silnice 548 (prochází dnem údolí) a kolem silnice 547 a 547A (silnice směřují z údolí směrem na Hue). Američané a Jihovietnamci zabavili desetitisíce stran dokumentů, velké množství zbraní a munice a také přes padesát vozidel.

Další operace v údolí A Shau nesla název SOMERSET PLAIN / LAM SON 246 a proběhla ve dnech 4.8. - 20.8.1968. Operaci provedly jednotky 101.Airborne a 1.Cavalry a účelem bylo zničit protivníka a získat kontrolu nad údolím.

V roce 1969 byla provedena série operací s názvy MASSACHUSETTS STRIKER (28.2. - 8.5.1969), APACHE SNOW (10.5. - 7.6.1969) a MONTGOMERY RENDEZVOUS (7.6. - 14.8.1969). Všech těchto operací se zúčastnily jednotky 101.výsadkové divize.

Hamburger Hill

Patrně nejznámější operací z údolí A Shau je operace Apache Snow, právě během této operace byla svedena bitva o kótu 937 (Hill 937), nebo také Dong Ap Bia (hora Ap Bia), pozdějí známé jako Hamburger Hill.

Operace je ohraničena daty 10.5. - 7.6.1969. Zúčastnily se jí tyto jednotky: 9.pluk USMC (9th Marines), 3.pluk ARVN (3rd ARVN Regiment), 3.prapor 5.kavalerie 1.jízdní divize (3/5th Cavalry, 1st Cavalry Division) a 3.brigáda 101.výsadkové divize - prapory 1/506, 2/501, 3/187, celkem deset praporů. Celá operace se odehrávala v severní části údolí. Úkolem mariňáků a kavalerie byl průzkum bojem směrem k laoské hranici. ARVN měla přetnout silnici 548. Prapory 1/506 a 2/501 měly zničit nepřítele v jejich operačních oblastech a blokovat únikové cesty do Laosu. Tři roty (roty A,C,D) 3.praporu 187.pěšího pluku "Rakkasans" měly za úkol vyčistit a obsadit Dong Ap Bia, což byl hřeben s nejvyšším vrcholkem ve výšce 937 metrů. Rota B byla vyčleněna jako brigádní záloha.
Palebnou podporu zajišťovalo deset dělostřeleckých baterií umístěných na základnách palebné podpory (FSB) Bradley, Airborne, Currahee, Berchtesgaden a Cannon. Baterie byly do palebných pozic umístěny šestnáct hodin před začátkem operace.

Začátek operace, tedy hodina H, byla stanovena na 7:30. Hodinu před tím provedly stíhací bombardéry padesátiminutové bombardování přistávacích zón, následovala patnáctiminutová palebná přehrada a poté minutový útok vrtulníků ARA (Aerial Rocket Artillery). Na FSB Blaze zatím čekalo 1 800 příslušníků pěti praporů, tři patřící 101.Airborne - 1/506, 2/501, 3/187 a dva prapory jihovietnamské armády (ARVN) - 4/1 a 2/1.

V 7:30 odlétlo 64 Hueyů v doprovodu Cober do údolí A Shau. Na jejich palubě bylo prvních 400 mužů. Z 3.praporu 187. pluku to byla rota D, která jako první dosedla v 8:00 na LZ 2, ležící asi 2 kilometry severozápadně od hory Ap Bia. Poté přistála rota A a rota C. Jak roty přistávaly, předávaly si zabezpečení přistávací zóny a rozmísťovaly se do předem určených oblastí, kde zaujaly obranné postavení. V 9:45 přistál velitel praporu Lt.Col.Honeycutt a kolem jedenácté hodiny se s částí svého štábu spojil s rotou D, asi kilometr od vrcholku hory. Vrtulníky přelétávající nad horou hlásily známky přítomnosti nepřítele - bunkry, stezky, místa táboření. Honeycutt požádal o brigádní zálohu a kolem 14:30 přistála rota B na LZ 2, o hodinu později se její velitel Capt.Charles L.Littman hlásil u velitele praporu. Honeycutt poslal rotu B na vrchol Dong Ap Bia, kterého měla dosáhnout, jak předpokládal, před setměním, v horším případě druhý den dopoledne. Také podle Littmana to neměl být problém.

S postupem roty narůstaly známky nepřítelovy přítomnosti - pozorovatelny ve větvích stromů, pavoučí díry, jámy s holemi punji. Rota postupovala opatrně vpřed, když náhle druhou četu, která šla právě v čele, zasypala palba z ručních zbraní a RPG. Četa se rozptýlila a opětovala palbu, přivolána byla dělostřelecká podpora. Dělostřelecké granáty dopadaly pouhých 25 metrů od postavení čety. S přívalem oceli nepřátelská střelba ustávala až nakonec umlkla úplně. Vojáci našli čtyři mrtvoly a čtyři AK-47. Honeycutt nařídil rotě zakopat se a zřídit noční obranné postavení.

11.května 1969 zahájili vojáci den "šílenou minutkou", střelbou do křoví a stromů, aby zasáhli případné nepřátele, kteří se tam mohli v noci proplazit. V 7:50 vyrazila rota B vpřed a zanedlouho její příslušníci našli osm mrtvých vojáků NVA. Kolem 16:00 se vojáci 4.čety střetli s nepřítelem, rota měla první mrtvé a zraněné. Vojáci roty B se stáhli zpět, Lt.Col.Honeycutt rozkázal provést dělostřelecký a vzdušný útok. Cobry přilétly asi v 17:30. Při jednom z úderů zasáhly rakety odpálené jednou z Cober Honeycuttovo velitelské stanoviště, zabiti byli dva muži a dalších 35 bylo zraněno.

Téhož dne také zjistila rozvědka ze zajištěných dokumentů, že na kopci je asi 1 200 až 1 800 dobře vyzbrojených příslušníků 29.pluku NVA, kteří se připravovali zaútočit na Hue. S novými informacemi provedl Honeycutt i nové rozmístění rot. Rota C se přemístila na východní stranu hory Ap Bia, rota A se vrátila k velitelskému stanovišti praporu a uvolnila tak rotu D a ta dostala za úkol vyčistit rokli na severovýchodě a potom odtud vést útok na vrchol hory.

Několik dalších dnů mělo podobné schéma - nálety, dělostřelecké bombardování, útoky vrtulníků. Poté nastoupila k útoku pěchota, aby se při pomalém postupu znovu střetávala s odporem protivníka. Roty vytvořily noční obranná postavení a čekaly do dalšího dne, na další útoky letadel a dělostřelectva. 12.května nechal velitel praporu Lt.Col.Honeycutt vytvořit dvě nové přistávací plochy, jednu v blízkosti roty B, tato plocha se nazývala dolní LZ a další plocha byla poblíž velitelství praporu, tato plocha byla známá jako horní LZ. V noci 12.května byly roty v nočním obranném postavení napadeny minometnou palbou, další dvě noci byly roty ostřelovány minomety z Laosu a zasahovat musel gunship AC-47.

13.května dostal 1.prapor 506.pěšího pluku (1/506) rozkaz pomoci praporu 3/187 s dobýváním Ap Bia, nejdříve se ale k hoře musel dostat.

15.května byli při útoku Cober zasaženi vojáci roty B, jeden člověk zemřel a patnáct dalších bylo zraněno, včetně velitele roty Capt.Littmana, nahradit ho musel Capt.John C.Chappelle. Prapor 1/506 se dostal 1 200 metrů od dolní LZ, bohužel, další den, 16.května, se prapor dostal do kontaktu s nepřítelem a jeho postup se zastavil, což vůbec nepotěšilo Lt.Col.Honeycutta, který s praporem počítal na nadcházející útok.

17.května vojáci doplňovali munici a další vybavení a připravovali se na útok, který měl začít další den, 18.května. Samotnému útoku samozřejmě předcházely letecké údery a dělostřelecké ostřelování. Ihned poté, v 10:30 zaútočily roty 3.praporu 187.pluku na vrchol Ap Bia. Zpočátku to vypadalo velmi dobře, zdálo se, že by vojáci mohli dobýt vrchol ještě ten den, ale později začaly narůstat ztráty a na některých úsecích se Američané zastavili pouhých 75 metrů od vrcholu. Postup se definitivně zastavil po patnácté hodině, když se spustil prudký déšť. Honeycutt požádal o další rotu a v 18:30 přistála na horní LZ rota A 2.praporu 506.pluku.

19.květen se samozřejmě neobešel bez náletů na horu. Honeycutt se svým štábem připravoval plán dalšího útoku. Přistávaly také další jednotky, které měly útok podporovat - tři roty 2/506 a 2.prapor 3.pluku ARVN. Honeycutt také mohl počítat s 1/506, který měl zaútočit z jižní strany.

20.květen začal stejně jako několik předchozích dnů - nálety proudových Phantomů i vrtulových Skyraiderů střídalo dělostřelecké ostřelování z předsunutých palebných základen. V 10:00 zaútočili Američané ze všech stran. První vojáci 101.výsadkové divize stanuli na vrcholu Ap Bia před polednem, během útoku museli překonat dvě linie bunkrů. Boje ale pokračovaly na ostatních stranách hory, někteří vojáci NVA se také snažili prostřílet k laoské hranici. Po boji našli Američané ve skladech zbraně, tisíce nábojů a také deset tun rýže. Druhý den, 21.května, odlétli "Rakkasans" do Camp Evans.

Celkové ztráty Američanů: 70 mrtvých, 372 raněných, samotný 3/187 měl 39 mrtvých a 290 raněných. NVA přišla minimálně o 633 mužů, její ztráty se odhadují až na 900.